Fotografování mě baví. Zabývám se jím již 3O let. Bude mi padesát, takže fotky, které jsem nafotil, těžko spočítám. Začínal jsem se starou Flaxaretou, tatínkovou památeční předválečnou Leicou a Rolleiflexem, pak jsem si pořídil postupně několik jednookých zrcadlovek, fotil kamarády, rodinu, děti, kolegy a tak. Začínal jsem, v té době jak jinak než klasicky, na kinofilm a svitky 6x6, zpočátku pouze černobíle, pak i na barvu, nejraději jsem měl diapozitivy. Dlouho jsem se bránil přejít na digitální techniku, bavila mě alchymie v temné komoře, ale nakonec jsem před asi patnácti lety nedolal. V té době už byla digitální techonologie na přijatelné technické úrovni. A taky to bylo praktičtější a rychlejší jak na zpracování, tak na archivaci. Od té doby používán výhradně jednooké zrcadlovky Canon. Až donedávna jsem fotil jen tak pro potěšení, vůbec mě nenapadlo, že bych se takhle mohl živit. Ale když jsem pak ukazoval své fotky rodině a přátelům, nafotil pár svateb kamarádům a kamarádkám, tak se mě začali ptát, proč se to nesnažím zúročit. Třeba budete stejného názoru.